Mediální studia 01/2008


Jaroslav Švelch:
Počítačové hry jako nová média (PDF)
//Videogames as New Media

The paper offers a short introduction to game studies as seen from the media studies perspective. It also tries to find the ways in which media studies can contribute to the research on computer and video games. First, two formal approaches to games are introduced – one describes games as systems of rules, the other as a specific kind of text – a cybertext. Then we ponder the question whether games can be considered a medium. It is concluded that in some respects it can but in others it turns out that the traditional view of media brings up difficulties, because games are both medium and activity. In the following chapters, an overview of the existing research into computer games is presented, starting with production and genre conventions. It is stated that media studies could apply critical political economy of media to analyze the ongoing changes in the game industry and their effects on content. The chapters dedicated to the content trace the development of the computer game aesthetics and the “ludic elements” – which can be motivated by the mechanics of game itself, by the technological limitations and by mimesis, i.e. by mimicking real-life facts and processes. A discussion of ideology, simulation and entertainment follows. It is concluded that simulation, like news, can never be entirely objective. In comparison to other media, however, games allow a different level of user participation and often allow the user to modify the content. In the final chapters, we focus on the audience (including Czech specifics), first to dispel some of the myths surrounding the topic, then to investigate the gaming culture and the methods of assessing videogame use. We find that there has been surprisingly very little research done into the actual gaming experience and that this is where media studies (or cultural studies) could contribute with their approaches to audience research.

computer games – video games – ludology – media studies – media effects – ideology – simulation – entertainment – audience

Mgr. Jaroslav Švelch (1981) je postgraduální student Katedry mediálních studií Institutu komunikačních studií a žurnalistiky na Fakultě sociálních věd UK. Školní rok 2007/2008 tráví na oddělení Comparative Media Studies na Massachusetts Institute of Technology pod vědeckým dohledem prof. Henryho Jenkinse. Autor vystudoval žurnalistiku a mediální studia na FSV UK a studuje dvojobor lingvistika a fonetika / překladatelství a tlumočniství (anglický jazyk) na FF UK. E-mail:

František Kalvas , Michal Růžička:
Role interpersonální komunikace a genderu v procesu nastolování témat (PDF)
//Role of Interpersonal Communication and Gender in the Agenda-Setting Process

In this article we empirically explore how interpersonal communication and gender influence the agenda-setting process. Two explanations of the role of interpersonal communication can be found in the literature: (1) a two-step flow theory and (2) the concept of contextualization. The two-step flow theory states that opinion leaders recognize important issues in the media and then disseminate them to the rest of society by influencing discussion. Contextualization is the concept that interpersonal discussions influence how incoming issues are understood and set criteria for which issues are perceived as important. Morley (1995) and Fiske (2003) explain the role of gender as follows: (1) the division of household labor leads to the different modes of TV watching and (2) different ideas about eligible topics lead to the different discussions. In our analyses we have found a moderate support and thus validation of the concept of contextualization and of Morley’s and Fiske’s ideas. In the conclusion of our text we suggest a more thorough research design to better understand the investigated problem.

agenda-setting – interpersonal communication – gender – gender stereotypes and communication – media communication

Mgr. František Kalvas (1975) vystudoval sociologii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze a nyní studuje postgraduálně obor etnologie na Fakultě filozofické Západočeské univerzity v Plzni. V současnosti je asistentem na Katedře sociologie na Fakultě filozofické Západočeské univerzity v Plzni. Zabývá se sociologií masové komunikace, především nastolováním témat, a metodologií sociologického výzkumu. E-mail:

PhDr. Michal Růžička (1982) vystudoval sociální a kulturní antropologii na Fakultě filozofické Západočeské univerzity v Plzni a nyní studuje tamtéž postgraduálně obor etnologie. V současné době působí jako asistent na Katedře sociologie na Fakultě filozofické Západočeské univerzity v Plzni. Zabývá se socio-prostorovým vyloučením, včetně vlivu mediálního diskurzu na praxi sociální exkluze, a epistemologií sociálního výzkumu v multikulturním prostředí. E-mail:


Michal Pospíšil:
Moc, či bezmoc kulturního průmyslu? (PDF)
//The Culture Industry – Powerful or Powerless?

The article compares two concepts of production and reception of cultural products: One of Theodor W. Adorno – the culture industry concept of the 1940s, and then approach represented by the model of two economies introduced by John Fiske in his 1987 book, Television Culture. Having outlined Adorno’s theory of the culture industry, I demonstrate the political potential of the masses, creativity and taste, deliberately limited by the culture industry in order to maintain profit and power for the ruling classes. Producers provide the modes for appropriation, schematize, pattern and pre-form audience’s experience and then they just supply the audience with material. In Adorno’s view, culture industry promotes homogeneity, standardization, conservatism and pseudo-individualization designed to provide just enough novelty to disguise the formula. In contrast, John Fiske’s two economies of culture industry shouw that 1) financial economy works roughly in a way outlined by Adorno, but 2)in cultural economy, audiences are capagle of producing opposing readings of served texts: they choose from the repertoire offered by the culture industry, and as such are not likely to be so easily manipulated. In Fiske’s view, the constatnt struggle within cultural economy means that elites attempt to control subordinated masses, but these find ways to resist, create meanings, pleasures and social identities and as such, are ahead of the culture industry in the cultural field.

culture industry – popular culture – Adorno – Fiske – two economies – social change

Mgr. Michal Pospíšil (1978) je doktorandem oboru mediálnílní studia Fakulty sociálních věd UK. Zaměřuje se na populární kulturu, především na populární hudbnu. Podílel se na překladu Slovníku kulturálních studií Chrise Barkera (Portál, 2006), v roce 2006 přednášel na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, v roce 2007 na FSV UK. Zde publikovaný text je upravenou částí práce, se kterou v roce 2005 absolvoval magisterský obor mediální studia FSV UK. E-mail:


Irena Reifová, Petr Bednařík:
Televizní seriál – záhada popkulturního sebevědomí (PDF)
//Seriality and Mystery of Popcultural Self-Consciousness

The essay examines the topic of legitimacy of popular culture as potentially productive space and autonomous field of specific genres, narrative patterns, economic conditions and stemming pleasures. In particular, what is addressed is the discrepancy between the cult of television serial genre on one side and its denouncement in the eyes of art criticism in contemporary Czech society. The authors illustrate that unlike the viewers and producers, most eloquent elitist critiques do not exhibit much respect for the genre of television serial.

seriality – television serial – cultura critique – inclusive paradigm

PhDr. Irena Reifová, Ph.D. (1971) vyučuje na Katedře mediálních studií UK FSV a na FAMU. V rámci výzkumného záměru se věnuje tématu Československý a český televizní seriál od roku 1959. E-mail:

PhDr. Petr Bednařík, Ph.D. (1973) vyučuje na Katedře mediálních studií UK FSV a působí v Ústavu pro soudobé dějiny. V rámci výzkumného záměru se věnuje tématu Československý a český televizní seriál od roku 1959. E-mail:


Nick Couldry: Hraní na celebritu: Big Brother jako rituální událost (PDF)
//Nick Couldry: Playing for Celebrity: Big Brother as Ritual Event
(překlad Jan Staněk, Michal Šimůnek)

Nick Couldry přednášel v letech 2001 až 2006 na London School of Economics, od září roku 2006 působí na Goldsmiths College na University of London. Je autorem či editorem řady knih, vychází z antropologických a kulturálních přístupů, ve svých výzkumech se zaměřuje na televizní reality formáty, alternativní a komunitní média, vztah médií a demokracie a na metodologické aspekty výzkumu médií. E-mail: